Autor: pupecnikovakrev

Pupečníková krev, která byla dříve biologickým odpadem, v sobě skrývá cenný dar – kmenové buňky. Její odběr je zcela bezpečný, bezbolestný a lze jej provést pouze v okamžiku zrození.

Kmenové buňky – mimořádný dar

Během těhotenství se v bříšku u maminky tělíčko dítěte vyvíjí z jakýchsi základních, nespecializovaných buněk, které nazýváme kmenové. Ty se postupně specializují na buňky jednotlivých tkání, například nervové, svalové, kožní nebo na buňky orgánové. Kmenové buňky mají také schopnost poškozené tkáně obnovovat, napravovat. Kmenové buňky jsou velmi mladé, nezatížené životním stylem ani aktuálně probíhajícím onemocněním. Již nikdy se v těle v podobném složení nevyskytnou

Kmenové buňky v pupečníkové krvi jsou převážně krvetvorné. To znamená, že jsou schopné se proměnit na krevní buňky. Používají se k léčbě poruch krvetvorby. Jedná se často o závažná onemocnění, jako je například aplastická anémie, lymfom nebo leukémie. Pupečníková krev však obsahuje i kmenové buňky, které mají schopnost se proměnit na buňky svalů, kostí a chrupavek, buňky produkující inzulín, buňky srdečního svalu a jiné. Právě tyto buňky jsou předmětem obrovského množství výzkumů a klinických studií probíhajících po celém světě. Skrývají v sobě naději pro léčbu některých onemocnění. Velmi slibné jsou prozatímní výsledky výzkumů léčby cukrovky 1. typu nebo dětské mozkové obrny.

Jak probíhá odběr?

Odběr pupečníkové krve se provádí ihned po porodu dítěte, po přestřižení pupeční šňůry, avšak ještě před porodem placenty. V době odběru je dítě už v péči dětské sestry. Odběr dítě, ani maminka necítí a nepřináší žádná rizika, zabere několik minut. Množství odebrané krve závisí na faktorech, jako je velikost dítěte, velikost placenty, délka pupeční šňůry, množství zbývající krve v placentě a pupečníku apod. Následně se pupečníková krev zpracovává v laboratořích a uchovává v tekutém dusíku.

Více se dozvíte na www.pupecnikova-krev.cz

Autor: malekmar

Nové studie světoznámých univerzit potvrdily, že krásní lidé mají všeobecně jednodušší život. Vydělají více, jsou šťastnější a dostávají mírnější tresty než „obyčejně“ vypadající lidé, pokud se dopouští trestné činnosti.

Na pracovním trhu je samozřejmě nejvýše ceněna inteligence. Pokud si ale myslíte, že hned na dalších místech je praxe a vzdělání, mýlíte se. Právě fyzická krása je ceněna více.

Fyzická krása je přirozeně více odměňována na pracovních místech v oblasti showbusinessu, obchodu, oblast nejstaršího řemesla raději ani nebudeme zmiňovat. Firmy raději nabírají hezké žadatele o práci, jelikož si myslí, že přinesou více obchodů a větší zisky.

Překvapivě má fyzický vzhled dopad i na výdělky v profesionálním sportu, zjistil renomovaný týdeník The Economist. Kosmetickými salony nedotčení hráči amerického fotbalu s výrazem brambory vydělávají méně, než jejich atraktivní spoluhráči. Všichni přitom mají srovnatelné výkony a v lize hrají stejnou dobu.

Daniel Hamermesh, ekonom Texaské univerzity, ve své knize Beauty Pays (Krása se vyplácí) uvádí, že přitažlivý občan Spojených států průměrně vydělá za svůj život o 230 000 dolarů ( t.j. 4 000 000 korun) více než jeho „fádně vyhlížející“ spoluobčan.
Je statisticky prokázáno, že krása vdané ženy ovlivňuje i ekonomickou situaci rodiny. Čínská studie zjistila, že manželé neatraktivních žen vydělávají zhruba o 10 procent méně než ti, kteří mají hezčí partnerky.

Hezcí lidé rovněž dostávají jednodušeji půjčky, ačkoliv je u nich větší pravděpodobnost, že je nesplatí, pak také mírnější tresty za kriminální činnost a větší odškodné při soudních sporech.

Zkrátka mají největší šance získat to nejlepší a nezáleží na tom, zda jde o obchod nebo například o lásku.

Profesorka Stanfordské univerzity Deborah Rhodeová dokonce prohlašuje, že věc je tak očividná, že by lidé, kteří zrovna moc krásny nepobrali, měli být chráněni před diskriminací zákonem.

Devizu krásy si stále více uvědomují i české firmy. V současnosti téměř není možné najít inzerát s nabídkou pracovní pozice, kde není podmínka zaslání fotografie zájemce. Dalším příkladem pak mohou být oblíbené volby různých královen krásy. Regule soutěží již mnoho let nevylučují účast různě plasticky opravených uchazeček. Logika věci je jasná, čím krásnější kandidátky jsou a čím větší fyzické přednosti mají, tím větší je televizní sledovanost a výnos z reklamy.

Situace dokonce došla už tak daleko, že například v Bolívii rodiče svým dcerám k 18. narozeninám ve velké míře darují poukaz na operativní zvětšení prsou, jelikož si myslí, že to je to nejlepší, co jim mohou do života dát.

Na plastickou chirurgii se tak všude na světě přestává dívat jako na odsouzeníhodný prostředek pro zvýšení nízkého sebevědomí. Stále častěji jsou kosmetické operativní zákroky vnímány jako investice s okamžitou návratností.
Kosmetické salóny si jsou tohoto trendu vědomy a rapidně snižují ceny za žádané operativní zákroky.

V případě nejčastější plastické operace – liposukce – se už v dnešní době nejedná o žádné závratné částky. Ty tam jsou doby, kdy ošetření jedné tělesné partie vyšlo na částku daleko přesahující 100 000 korun. Pražské studio Fit Medica ( http://www.kavitace-liposukce-praha.cz ) například provádí liposukci třetí generace jen za 1900 korun. Navíc se jedná o bezbolestný zákrok bez zanechání jizev a s okamžitým efektem.

Svět se od dob, kdy byla uznávaná „přírodní krása“, změnil. Ideály moderní krásy jsou dnes vidět na každém kroku. Nikdo se tak nemůže tvářit, že na vzhledu nezáleží.

Autor: eva

Myslíte si, že je prevence proti onemocnění (klouby, srdce, imunita) v ČR dostatečná?
Ta věc je velmi komplexní. Musíme se na ní dívat z pohledu úmrtnosti. V Čechách máme absolutně katastrofické skóre v oblasti infarktů, mozkových mrtvic a rakovin tlustého střeva, kde jsme dokonce v absolutní světové špičce. Onemocnění kloubů se k tomu obvykle přidává jako komplikace základního problému. Cestou je změna stravovacích návyků, zvýšení kvality potravin a prevence.
Jak si stojíme v porovnání se západní Evropou?
Základní rozdíl mezi západní Evropou a námi je hlavně v úrovni spotřebitelské náročnosti. U nás si výrobci potravin mohou dovolit to, na co by v Německu ani nemohli pomyslet. Myslím si, že český potravinářský průmysl produkuje v naprosté většině případů nekvalitní potraviny, přičemž uznávám, že v Albánii je to ještě příšernější. Stačí se projít po supermarketu ve Francii a u nás. Šlichtu, kterou nabízí české řetězce, by si nedovolili ve Francii ani vyložit na pult, natož za ní chtít nějaké peníze. Druhá věc je osvěta a ekonomická dostupnost. Osvětu u nás de facto nikdo nedělá, a proto jsou nejlevnější potraviny také ty nejjedovatější. To se pak těžko prevence zavádí do praxe, když člověk nemá na nájem, tak šetří na jídle a víc ho zajímá počet oktanů v benzínu než množství jedů v tom, co jí. A předmět „životospráva, nutriterapie a nutriprevence“ na lékařských fakultách neexistuje. Primárním úkolem lékaře přitom není léčit, ale chorobám předcházet.
V kolika letech by měl člověk začít přemýšlet o prevenci? Záleží také na dědičných dispozicích člověka?
V ideálním případě by preventivně měl konat člověk od okamžiku, kdy přestane být kojen. V praxi od okamžiku, kdy dostane rozum, tj. od 12 let u žen a 48 let u mužů.
Na genetických dispozicích člověka samozřejmě záleží. Takže člověk se střádavým typem metabolismu (co sní navíc, to uloží) nemá jinou šanci, než se celoživotně kontrolovat, aby si nevykoledoval infarkt ve čtyřiceti, dnu v pětačtyřiceti a cukrovku v padesáti. Prostě tak to je a na tom se, bohužel, nedá nic změnit.
Můžete pro laika vysvětlit, jaké jsou rozdíly například u přípravku na klouby od různých společností? (GS Condro, Proenzi, Celadrin)
Když přijde laik do lékárny, tak zpravidla nerozlišuje přípravky podle typu registrace, tj. nechápe rozdíl mezi těmi, které registruje Státní ústav pro kontrolu léčiv (jde o léčiva) a těmi, které mají charakter potravních doplňků. Netransparentnost tkví zejména v tom, že i přípravky registrované jako léčiva mohou být volně prodejné. Zatímco u registrovaných léčiv státní agentura garantuje účinnost, u potravních doplňků se garantuje pouze bezpečnost a neškodnost (při dodržení doporučeného dávkování). Tato situace (ovšem je velmi otazné, zda se jejímu vzniku dá nějak zabránit) vede k tomu, že je trh s potravními doplňky (doplňky stravy) zaplaven nekvalitními přípravky, které jsou sice bezpečné a neškodné, ale ve většině případů také totálně k ničemu.
Nejlepší radou pro laika je nakupovat přípravky od firem s nejlepším renomé.
Doporučíte čtenářům, na co si mají dávat při výběru produktu pozor?
Těžko, přetěžko radit. Existuje řada vykuků, kteří nesmyslně předražují své výrobky, aby vzbudili dojem, existuje řada nápadně levných přípravků, kde už cena na lékárně svědčí o tom, že přípravek toho moc obsahovat nemůže. Tedy opět: Cesta vede přes „věrnost značce“. Pokud si najdete výrobce, jehož kvalita ve Vás vzbudila důvěru, pak mu zůstaňte věrni. Spousta věcí se dá poznat už na první pohled…
Čím jsou produkty LifeFactory jiné než ostatní a proč jste se stal patronem zrovna této značky?
Protože vím, kdo je vyrábí a kteří lidé za tím stojí. Proto mi nečiní se za značku otevřeně postavit. Je to můj drobný příspěvek ke kultivaci trhu.
Zdroj: www.lifefactory.cz

Autor: Petr

Myslíte si, že je prevence proti onemocnění (klouby, srdce, imunita) v ČR dostatečná?

Ta věc je velmi komplexní. Musíme se na ní dívat z pohledu úmrtnosti. V Čechách máme absolutně katastrofické skóre v oblasti infarktů, mozkových mrtvic a rakovin tlustého střeva, kde jsme dokonce v absolutní světové špičce. Onemocnění kloubů se k tomu obvykle přidává jako komplikace základního problému. Cestou je změna stravovacích návyků, zvýšení kvality potravin a prevence.

Jak si stojíme v porovnání se západní Evropou?

Základní rozdíl mezi západní Evropou a námi je hlavně v úrovni spotřebitelské náročnosti. U nás si výrobci potravin mohou dovolit to, na co by v Německu ani nemohli pomyslet. Myslím si, že český potravinářský průmysl produkuje v naprosté většině případů nekvalitní potraviny, přičemž uznávám, že v Albánii je to ještě příšernější. Stačí se projít po supermarketu ve Francii a u nás. Šlichtu, kterou nabízí české řetězce by si nedovolili ve Francii ani vyložit na pult, natož za ní chtít nějaké peníze. Druhá věc je osvěta a ekonomická dostupnost. Osvětu u nás de facto nikdo nedělá, a proto jsou nejlevnější potraviny také ty nejjedovatější. To se pak těžko prevence zavádí do praxe, když člověk nemá na nájem, tak šetří na jídle a víc ho zajímá počet oktanů v benzínu než množství jedů v tom, co jí. A předmět „životospráva, nutriterapie a nutriprevence“ na lékařských fakultách neexistuje. Primárním úkolem lékaře přitom není léčit, ale chorobám předcházet.

V kolika letech by měl člověk začít přemýšlet o prevenci? Záleží také na dědičných dispozicích člověka?

V ideálním případě by preventivně měl konat člověk od okamžiku, kdy přestane být kojen. V praxi od okamžiku, kdy dostane rozum, tj. od 12 let u žen a 48 let u mužů.

Na genetických dispozicích člověka samozřejmě záleží. Takže člověk se střádavým typem metabolismu (co sní navíc, to uloží) nemá jinou šanci, než se celoživotně kontrolovat, aby si nevykoledoval infarkt ve čtyřiceti, dnu v pětačtyřiceti a cukrovku v padesáti. Prostě tak to je a na tom se, bohužel, nedá nic změnit.

Můžete pro laika vysvětlit, jaké jsou rozdíly například u přípravku na klouby od různých společností? (GS Condro, Proenzi, Celadrin)

Když přijde laik do lékárny, tak zpravidla nerozlišuje přípravky podle typu registrace, tj. nechápe rozdíl mezi těmi, které registruje Státní ústav pro kontrolu léčiv (jde o léčiva) a těmi, které mají charakter potravních doplňků. Netransparentnost tkví zejména v tom, že i přípravky registrované jako léčiva mohou být volně prodejné. Zatímco u registrovaných léčiv státní agentura garantuje účinnost, u potravních doplňků se garantuje pouze bezpečnost a neškodnost (při dodržení doporučeného dávkování). Tato situace (ovšem je velmi otazné, zda se jejímu vzniku dá nějak zabránit) vede k tomu, že je trh s potravními doplňky (doplňky stravy) zaplaven nekvalitními přípravky, které jsou sice bezpečné a neškodné, ale ve většině případů také totálně k ničemu.

Pro ilustraci: Pokud kloubní přípravek obsahuje chondroitin sulfát ještě nic nevypovídá o tom, zda je reálně účinný (do hry vstupuje typ chondroitins sulfátu, jeho množství, biodisponibilita, atd). Nejlepší radou pro laika je nakupovat přípravky od firem s nejlepším renomé. Je to jako s auty. Když chcete prvotřídní stroj, koupíte Mercedes-Benz nebo jiné auto německé provenience, když chcete mít auto a nemá sloužit k ježdění, pak sáhnete po mongolském modelu.

Doporučíte čtenářům, na co si mají dávat při výběru produktu pozor?

Existuje řada vykuků, kteří nesmyslně předražují své výrobky, aby vzbudili dojem, existuje řada nápadně levných přípravků, kde už cena na lékárně svědčí o tom, že přípravek toho moc obsahovat nemůže. Tedy opět: Cesta vede přes „věrnost značce“. Pokud si najdete výrobce, jehož kvalita ve Vás vzbudila důvěru, pak mu zůstaňte věrni. Spousta věcí se dá poznat už na první pohled.
Zdroj: www.lifefactory.cz

Autor: Fencl

Chytrý člověk to před nákupem neznámého dělá – projde si názory jiných uživatelů, aby zbytečně neutrácel za hlouposti. Především pak na poli spalovačů tuků to zní jako chytré řešení.

Vždyť trh je plný neúčinných zbytečností. Některé pilulky mohou být dokonce nebezpečné. A tak před nákupem zřejmě také budete chtít znát názory ostatních.

Příkladem jsou tablety, které mohou pomoci, ale pouze za určitých podmínek a po zjištění dostatku informací – nejlépe od odborníka.

V tomhle případě vám ale zkušenosti druhých lidí nebudou moc platné.

Ptáte se proč? Tak čtěte dál!

Proč spalovače tuků a přípravky na hubnutí vyvolávají odlišné ohlasy?

V první řadě je nutné si uvědomit, že kdyby existoval spalovač tuků, který by vždy a zaručeně fungoval, už dávno by z něj byl hit a všichni bychom byli přitažlivě štíhlí či svalnatí.

Tak to bohužel není.

Tělo každého z nás vyžaduje něco jiného. A my od něj také něco jiného čekáme.

Jste kulturista, který chce co nejrychleji nabrat svalovou hmotu? Nebo jste hubnoucí maminka po porodu? V obou případech budete chtít něco jiného, a proto pro vás také budou vhodné jiné spalovače tuků. Možná pro vás nebude vhodný žádný.

Když jde o naše zdraví, měli bychom být obezřetní.

Stejně jako se poradíte s doktorem o lécích na bolest břicha, měli byste se poradit i o tom, které spalovače tuků jsou pro Vás vhodné.

Zvažte, jestli jsou spalovače tuků skutečně potřeba.

Určitě nebude také od věci, když si vše dobře rozmyslíte. Skutečně je to nejlepší řešení?

V minulosti oblíbený Efedrin, který urychloval metabolismus, je nyní mezi zakázanými látkami. Byl považován za bezpečný. Pak se zjistilo, že může nadměrně zvýšit krevní tlak a způsobit mrtvici.

Otázka je – co zjistíme zítra o jiných látkách?

Proč mnoho lidí nezíská přitažlivou postavu, i když často a intenzivně cvičí?

Protože nadváha často nesouvisí jen s příjmem kalorií a cvičením – u většiny osob s nadváhou hrají roli i zdravotní příčiny nadváhy – a často o tom dotyční ani neví.

Bez odstranění těchto příčin se pak hubne jen velmi obtížně. Naopak když se odstraní, jde hubnutí mnohem snadněji.

Pokud Vás zajímá více informací o principech hubnutí, které se využívají v dietologických poradnách a které Vám mohou výrazně usnadnit hubnutí, klikněte na ikonu níže:

www.pure-hubnuti.cz